Historie

Svatý Martin – neuvěřitelná pestrost na malém prostoru

Obléhání Fort AmsterdamSvatý Martin je kopcovitý ostrov sopečného původu o rozloze 87 km2, obývaný oficiálně zhruba 75 000 obyvateli, ovšem odhaduje se, že počet skutečných obyvatel je zhruba dvojnásobný.
Traduje se, že ostrov byl objeven Krištofem Columbem při jeho druhé cestě v roce 1493, a to na den sv. Martina, tedy 11. listopadu, ale nikdy zde nepřistál, jen ostrov zabral pro Španělsko. Usazovali se tu osadníci (především) z Anglie, Francie, Nizozemí a Španělska. Kvůli velkému množství anglických kolonistů je na ostrově dodnes hlavním komunikačním jazykem angličtina, a i na francouzské straně se hojně vykytují anglické místní názvy. Ostrov pro sebe zabrali Nizozemci v roce 1631 a rozjeli úspěšný obchod se solí. Dva roky na to ovšem dobyli ostrov Španělé. V souvislosti s Münsterským mírem, jenž ukončil Osmdesátiletou válku, Španělé v roce 1648 ostrov vyklidili, resp. byli vyhnáni vzbouřenými válečnými zajatci. Ostrov si mezi sebe rozdělilo Francouzské království s Nizozemskou republikou uzavřením Smlouvy z Concordie. V této smlouvě byla vytýčena hranice, zároveň dohodnut volný pohyb osob, a bylo stanoveno, že přírodní bohatství bude patřit obyvatelům ostrova. Hranice se ovšem jen mezi lety 1648 a 1816 změnily 16x.

Zajímavost: K ustanovení hranic se vážou legendy, neboť ostrov je rozdělen zhruba 60:40 ve prospěch Francie. Údajně vybrali francouzští a nizozemští kolonisté ze svého středu vybrali jednoho muže. Ti pak proti sobě vyrazili po pobřeží a tam, kde se setkají, tam měla být hranice. Francouzi vyprávějí, že Nizozemec získal menší území, neboť Nizozemce cestou svedla nastrčená povětrná ženština, anebo že si k pití vzal gin a ne víno jako Francouz. A Nizozemci zase vyprávějí, že Francouz podváděl buď tím, že běžel nebo že šel zkratkou přes vnitrozemí.
V roce 1651 prodala Francie svou část ostrova Řádu Maltézských rytířů, od nějž ji však o čtrnáct let později, současně s dalším majetkem tohoto řádu v Karibiku, opět odkoupila. Od té doby panuje na ostrově současný stav. Hlavním zdrojem příjmů byla těžba soli z obrovských lagun, pěstování tabáku, cukru a až do konce druhé světové války velmi ceněné barbadoské bavlně.Pro tyto činnosti byli na ostrov dopraveni otroci z Afriky.

Další zlom přišel v roce 1848, kdy Francie přijala zákon o ukončení otroctví i ve zbývajících koloniích. To vedlo k masovému útěku otroků z nizozemské části do francouzské. Nizozemci uprchlíky velmi drasticky trestali, nicméně útěky byly stále masovější. Nakonec i na nizozemské části bylo od otroctví ustoupeno, byť Nizozemsko jej zrušilo až v roce 1863. V důsledku zrušení otroctví se začalo nedostávat na ostrově pracovní síly. Proto bylo přistoupeno k jejímu náboru v Indii a v Číně. Nicméně hospodářství ostrova pomalu upadalo a jeho obyvatelé hledali práci v dalších koloniích Francie a Nizozemska. V roce 1939 byl vyhlášen celý ostrov bezcelním přístavem, což vedlo k mírnému růstu. V roce 1942 bylo na ostrově otevřeno mezinárodní letiště vybudované USA, jenž je dnes druhým největším v Karibiku a slouží i pro přestup na další letecké linky na okolní ostrovy. Od 50tých let začínají ostrov objevovat turisté. Turistika je dnes zásadním zdrojem příjmů ostrova. V roce 2010 Philipsburgzískala nizozemská část autonomii, čímž vystoupila z Evropské unie a je jen jednou ze zemí Nizozemského království. Francouzská část je zámořským společenstvím Francouzské republiky, tedy je součástí EU, ovšem ne Schengenského prostoru a nepatří ani ke společnému daňovému prostoru. V roce 1960 byl ostrov zdevastován hurikánem Donna, jenž zanechal čtvrtinu obyvatel bez přístřeší a vyžádal si 7 obětí. V roce 1995 následoval hurikán Luis, jenž poškodil až 70% obytných budov, v laguně potopil 85% z 1500 lodí a způsobil 8 obětí na životech, do kterých ale nebylo započítáno neznámé množství utonulých v potopených lodích. V živé paměti je dnes hurikán Irma z roku 2017. Ten měl za následek 8 mrtvých, ale poškozeno bylo 95% obytných budov a nenávratně neobyvatelných bylo 63%. Celkové škody činily zhruba 6,5 miliardy dolarů. Od té doby musejí být všechny domy na obou stranách ostrova postaveny z betonu (dříve byly nejčastěji dřevěné) a povinně pojištěny.

Zajímavosti:

  • Svatý Martin je nejmenším ostrovem světa rozděleným mezi 2 státy,
    Sint Maarten (nizozemská část) je dotována ročně 100 mil. € Nizozemskem a 150 mil. € teče z EU,
  • uvádí se, že na ostrově žije odhadem 120 národností ze 70 zemí světa,
    většina zboží v nizozemské části pochází z USA, zatímco ve francouzské části z Francie reps. Evropy,
  • obyvatelé nizozemské části mají nizozemské pasy (tedy pasy EU) a mají práva občanů EU, zatímco občané EU se mohou v nizozemské části usadit jen velmi obtížně a je de facto nemožné tam získat pracovní povolení – ovšem občané USA jsou postaveni na roveň obyvatel Sint Maartenu,
  • každá část má svou elektrárnu i odsolovací zařízení na úpravu vody,
    na nizozemské části je elektrické napětí 110V/60 Hz a US zásuvky, zatímco na francouzské straně je 220V ovšem rovněž s 60Hz (což způsobuje problém motorům, hodinám apod.) a evropské zásuvky,
  • na ostrově se neplatí spotřební daně a DPH je 4 až 5%,
    na francouzské straně je francouzský sociální systém a cca. 30% nezaměstnanost, na nizozemské straně de facto neexistuje sociální systém a nezaměstnanost je 3%; ovšem mnoho obyvatel francouzské části je přihlášena jako nezaměstnaní, ale pracují na nizozemské straně,
  • na nizozemské straně není limit na alkohol v krvi při řízení mot. vozidla,
  • nizozemská strana není členem Council of Bureaux, tedy organizace zemí vzájemně si uznávající povinné ručení za škody způsobené provozem motorového vozidla, takže některé francouzské pojišťovny odmítají proplácet škody způsobené na území nizozemské části,
  • na ostrově žije zhruba stejný počet ilegálních imigrantů, jako je počet oficiálních obyvatel; spousta z nich žije na ostrově už několikátou generaci a jsou zcela bez dokladů, neboť jejich rodiče už nemohli opustit ostrov – tím se tvoří zcela paralelní společnost,
  • většina ilegálních obyvatel ostrova nemá zájem svůj status legalizovat, protože by museli začít platit daně,
  • nizozemština se ve školách na nizozemské straně vyučuje jen jako volitelný předmět, takže jí hovoří jen 4% obyvatel, většinou rodilých Nizozemců, nicméně oficiální znění všech úředních dokumentů, zákonů, ale i názvy ulic apod.. jsou v nizozemštině,
    všechny zákony přijaté parlamentem Sint Maartenu (nizozemské části) vstupuje v platnost až po ratifikaci parlamentem v Haagu,
  • oficiálními jazyky na nizozemské části jsou angličtina a nizozemština, na francouzské části francouzština; nejčastěji se ale hovoří anglicky, anglickou kreolštinou, francouzskou kreolštinou, papiamento a španělštinou; většina obyvatel ostrova hovoří všemi těmito jazyky,
  • nejčastěji se denní teplota pohybuje mezi 28° a 30°v zimě a 30° a 32° v létě, noční teploty pak mezi 24° v zimě a 28° v létě; teplota moře je mezi 25° v zimě a 32° v létě,
  • zelená hranice byla od roku 1648 zavřena jen 14 dní v roce 2020, kdy se francouzská strana pokoušela ochránit před šířením covidu; když bylo zjištěno, že obyvatelstvo se pohybuje i tak po horských cestách, byla hranice opět otevřena,
  • na francouzské straně je oficiálním platidlem euro, ale běžně se přijímají i měny z nizozemské části; na nizozemské části je oficiální měnou gulden nizozemských antil (zkratka ANG, NAF nebo jen ƒ), což je společná měna pro Sint Maarten a Curacao, vydávaný Centrální bankou pro Curacao a Sint Maarten; v této měně (jež je navázána pevným kurzem na americký dolar) je vlastně jen vyplácena mzda vládním zaměstnancům a v běžném styku se používá americký dolar,
  • obě části ostrova mají malé nemocnice; za složitější léčbou se pak z francouzské části jezdí na Guadeloupe a z nizozemské na Puerto Rico, Dominikánské republiky, Kolumbie a do Panamy do nemocnic, s nimiž má místní zdravotní pojišťovna uzavřeny smlouvy,
  • počet obyvatel nizozemské části stoupnul ze zhruba 5000 v roce 1950 na nynějších přibližně 70 000 (včetně ilegálních),
  • ostrov je proslaven svou kulinářskou nabídkou a říká se mu kulinářské centrum Karibiku,
  • na ostrově jsou 2 mezinárodní letiště s kódy SXM na nizozemské straně, kde mohou přistávat i ta největší letadla, a SFG pro dopravu malými letadly na okolní ostrovy nebo velkými letadly na Guadeloupe,
  • nejoblíbenějším sportem je kriket,

uvádí se, že Saint-Martin je nejzápadnější výspou Evropské unie, nicméně ještě západněji leží sousední ostrov Saba, jenž má status zvláštní obce Nizozemska.