Apéro na Svatém Martinu – francouzské ‚na jedno po práci‘ v karibském stylu

Globální rituál po práci

Když jsme byli v Ománu, dostal jsem se tam s kamarádem Ahmedem do diskuse o zlu, jaké páchá alkohol. Zeptal jsem se ho, zda jde z práce rovnou domů? Řekl mi, že ne, že samozřejmě jde do čajovny na šíšu, na čaj a popovídat s kamarády. Opáčil jsem mu, že u nás je to stejné, jen si k tomu dáme v Česku pivko, dvě, tři...

Co je apéro

Ten zvyk, překlenout čas práce a naladit se na rodinu, je pravděpodobně globální, napříč kulturami. Podobně to mají i Francouzi. Po práci chodívají na apéro, nicméně apéro je jiný typ společenského kontaktu než apéritiff, což rozvedu zase někdy příště. Na apéro se chodívá hned po práci, tedy v 5 nebo 6 hodin večer, tak na hodinku někam do baru. Je to podobně demokratické, jako česká hospoda, baví se tu spolu lidé různých profesí i společenského postavení, nikdo se neostýchá oslovit cizího.

Apéro na Svatém Martinu - karibská verze

Apéro v Karibiku se liší od Francie. My rádi chodíváme do plážových barů, i u nás v Orient Bay, tedy na východním pobřeží, byť si tu nevychutnáváme západ slunce. Ale atmosféra odcházejícího dne, odcházejících pracovních povinností a přicházejícího volna je také přítomna. Snad nejčastějšími náměty hovoru je sport, ve Francii hlavně fotbal a rugby. Asi druhým nejčastějším námětem hovoru je pak politika. Tyto hovory spojuje to, že se nadává na politiky, na jejich zkorumpovanost, odtržení od reality a probírají se různé causy. Je vlastně jedno, kdo koho volí, protože začít nadávat na politika je sport. A tak i volič republikánů i socialistů klidně svorně proberou politiky z jednoho i druhého tábora a dávají k dobru různé vtipy, jako například:

Poslance obviněného z korupce a falšování nákladů na provoz jeho úřadu zastupuje před soudem vynikající advokát a dosáhne zproštění viny ve všech bodech obžaloby. Nadšeně běží k telefonu.
„Pane poslanče, pravda zvítězila!“
Poslanec se vyděsí a zakřičí:
„Okamžitě se odvolejte!“

A nemohla by to být Francie, aby se nedělali vtipy na fliky, tedy policisty:

Mladý policista přijde za svým nadřízeným a říká mu:
„Šéfe, moje žena čeká dítě.“
Náčelník ani nezvedne hlavu od papírů a odpovídá:
„A kdo je podezřelý?“

Ale tato setkání se často využívají, podobně jako v Česku, třeba ke shánění řemeslníků, k získávání nových kontakt i k domlouvání obchodů.

Bikini Beach - klasika v Orient Bay

My chodíme rádi do plážového baru Bikini Beach v Orient Bay. V bikinách tam skutečně nikdo nebyl. Všichni jkou oblečeni tak, jak byli v práci. Někdo má na sobě montérky a jiný zas kalhoty a košili s vyhrnutými rukávy, jiné zase džíny a tričko. Lidé se tam scházejí, protože to je uprostřed dění nedaleko od centra celé vesničky. Sousedí s velkým parkovištěm, a jako jeden z mála plážových barů nabízí točené pivo (i když zase Hajnýho, tedy Heineken, jemuž se tady říká Heinie a já ho překřtil na Hajnýho) a má otevřeno, dokud tam jsou lidé. Kuchyně je samozřejmě také otevřená. Ani sport tam nepřijde zkrátka. U baru je hřiště na koulenou, jak zní hezký český název toho, čemu v Česku říkáme francouzským slovem pétanque. Ke hře vám v baru koule zapůjčí, ale u hřiště neobsluhují. Bar se nachází přímo na pláži s dřevěnou terasou a stolky ke stání i okolo baru. U stolků se ale skoro neobsluhuje a je jistější si objednávat přímo u baru. Na to, jak bývá bar obsypaný, je obsluha velice rychlá, hoši za barem jsou milí a člověk jim rád nechá dobré dýško, byť Francouzi to většinou nedělají. Denně je přítomný dýdžej, který pouští hudbu ale tak hlasitě, že je akorát, ani moc nahlas, ani moc potichu, což dodává celému podvečeru rovněž příjemnou atmosféru.

Nejčastěji se asi pije pivo a víno, turisté koktejly, ale není nic neobvyklého, že si dá někdo sklenku šampaňského. Za tu dobu, co tu žijeme jsme zjistili, že šampaňské je opravdu běžnou součástí francouzského života, všude ho dostanete po skleničkách, nemusíte objednávat rovnou celou láhev, jako v Česku, a vždy dostanete na výběr z několika značek. Liší se i styl pití. I u toho piva. Není to jako v Česku, jak jsem často viděl: hodit do sebe rychle 5 kousků a jít domu za „starou a fakanam“.  Nápoje se jen usrkávají, i to pivo z flašky (to mě vždycky rozčiluje, dívat se na lidi, jak cumlají lahváče) nebo z půllitru. Co jsem tak vypozoroval, konzumace je asi tak jeden drink za půl až tři čtvrtě hodiny.

Pastis vs. Ricard - malá oochutnávka francouzské kultury

Leckdo si dá i pastis. Tady bych se rád zastavil. Jednoho dne jsem frustrovaný jednáním na nějakém úřadu přišel do baru a vyčerpaný si vzpomněl na francouzské filmy, kdy známý Bebel, neboli Belmondo, také po vyčerpávajícím vyšetřování přicházíval do baru a objednal si pastis. Po jeho vzoru jsem si tedy objednal pastis a barman se mě zeptal, „Ricard“? Tak jsem na něj vyjeveně hleděl a odpověděl jsem, že ano. Dali jsme se tedy do řeči a zjistil jsem, že se rozlišuje mezi pastis, což je alkohol ochucený hlavně anýzem a krajově se liší dalšími přísadami. Zatímco Ricard je vlastně také druh pastisu, ale s přesně určenou a utajovanou recepturou. Takže je to vlastně rozdíl jako u nás mezi různými bylinkovými likéry a Becherovkou. Historie tohoto nápoje je rovněž zajímavá a sahá až někam do antiky, ale ve Francii se rozšířil hlavně po roce 1915 (Ricard založen 1932) po zákazu absintu a likérky hledaly cestu, jak dál. Jak se píše v reklamách, pastis by se měl zásadně pít ze sklenice (tumbler), s kostkami ledu, s vodou, na sluníčku, s přáteli a s mírou. I já si pastis občas dávám, teď už ne z frustrace, ale když potřebuju osvěžit své chuťové buňky. Ale dávám tak jeden drink. Celé odpoledne nebo večer bych u něj nevydržel.

Proč je apéro důležité

Kolem a dokola je to hezký rituál, sloužící k udržení komunity, sociálních vztahů, k poznávání nových lidí i navazování nových kontaktů. Ale vcelku nutným předpokladem je, aby se člověk dorozuměl francouzsky. I když na Svatém Martinu mluví opravdu i skoro všichni Francouzi anglicky, mají při apéro dost společníků na to, aby komunikovali v jim přirozeném jazyce. Angličtinu totiž často spojují s prací a tady se fakt už chtějí uvolnit. Mimochodem, oproti českým hospodám jsem pozoroval ještě jeden rozdíl. Atmosféra je vždy uvolněná, přátelská a nikdo se nehádá a nikoho nenapadá. Zakončení dne na Svatém Martinu, jak má být.

Obrázky: Na první fotce je moje paní, spokojená na baru, následuje jeden čistič klimatizací, pár kancelářských po práci, klasičtí hráči petanque a ukázka toho, že petanque hrají i děvčat.