Elektřina na ostrově: OZE jen, pokud jsou výhodné

Poznámka: Všechna uvedená fakta platí k březnu 2026.

Elektřina je hnací silou naší doby. To je neoddiskutovatelné. Když jsme se rozhodli koupit dům na ostrově, měl jsem, zblblý ještě z Evropy, naprosto jasno: na střechu přijde fotovoltaika a před barák elektroauto. To je bez debat. Kde jinde, než tady.

Pionýr elektromobility

Napřed jsem se začal zajímat o to elektroauto. Z Evropy se mi líbila Audi e-tron. V Americe vycházel tehdy okolo 40 tis. dolarů, takže oproti Evropě láce. Doprava na ostrov by stála asi 2 tisíce a pár stovek za přihlášení. To byla oproti Evropě velmi milá cena, takže jsem měl jasno. Připadal jsem si jako průkopník. Na ostrově elektroauta, na rozdíl od našeho předchozího bydliště na Kitzbühelsku, nejezdila. Obrátil jsem se tedy na místní zastoupení Audi s dotazem, jak to vypadá se servisováním e-trona. Odpověděli mi, že nijak. Nemají na to vyškolené lidi, takže to nedělají. No, nevadí. Bude to nové auto, tak to třeba i risknu. Pak jsem ale zjistil, že v našem podnebí to s elektroauty není také tak jednoduché. Hlavním problémem tehdy byla častá samovznícení e-tronů v USA. To se podařilo mezitím vyřešit, ale zůstává tu problém další: rychlá degradace baterií v tomto podnebí. Z různých fór jsem zjistil, že v našem podnebí ztrácí baterie 10 až 30% kapacity ročně. Ne, že by mě trápilo, zda dojedu 450 km nebo jen 200, protože málokdy jsem na našem ostrůvku ujel 100 km za den. Ale přeci jen, cena by jistě šla velmi rychle dolů, pokud by se za 5 let snížila kapacita baterie do intervalu někam na 17 až 59%. Dostal bych se tedy z původního teoretického dojezdu 450 km během 5 let na teoreticky dojezd 75 až 270 km. Pokud vezmu v potaz, že dojezd skutečný bývá spíš tak o 1/3 menší, realisticky bych s tím autem ujel na jedno nabytí něco mezi 50 až 180 km, což by bylo hraniční. Takže jsem nápad s elektroautem zavrhl. Asi jsem udělal dobře, protože je na ostrově ohledně elektroaut situace stále stejná – neviděl jsem je tu (až na jednoho kamaráda, jenž jím vozí děti občas do školy).

Pionýr fotovoltaiky

Dost podobně jsem dopadl i s nápadem na instalaci fotovoltaických panelů. Kde jinde je instalovat, než právě tady? Slunce nám tu svítí více než 3000 hodin ročně, což jsou podobné hodnoty jako v Arizoně nebo v Dubaji. Začal jsem se tou možností ihned zabývat. Spočítal jsem si, kolik elektřiny by mi vyprodukovala elektrárna, pokud bych zakryl celou střechu panely. Dospěl jsem k velmi hezkému číslu, kdy bych vlastně mohl polovinu vyprodukované elektřiny prodávat do sítě. Vypadalo to skutečně bezvadně. Opět jsem měl dojem, jaký jsem pionýr fotovoltaiky na ostrově, protože jsem ty panely viděl, na rozdíl od věčně zamračené střední Evropy, jen na několika domech. Šel jsem tedy na EDF (francouzská elektrárenská společnost) a chtěl jsem se informovat, jaká je výkupní cena zelené energie, abych dokončil mé výpočty a uspokojil se rychlou návratností investice. Na EDF ale přišla studená sprcha: „My vám nedovolíme se připojit k síti.“ Cože? Jsme přeci v EU, obnovitelné zdroje jsou přeci podporované! Nevěřil jsem paní u přepážky a drze jsem se prodral až k hlavnímu inženýrovi místní elektrárny. A ten mi to vysvětlil docela logicky. Fotovoltaika je považována za nespolehlivý zdroj energie a EDF má důvodné obavy o stabilitu sítě. Krom toho jsme na ostrově v Karibiku a podobně svítí všude. Když svítí, dodával by každý a neodebíral by nikdo. Elektřinu není kam vyvézt. Všechno, co se tu vyprodukuje, může být spotřebováno zase jen tady. Ach jo. Tak to jsem tedy dopadl. Nejsem žádný pionýr trvale udržitelného stylu života, neušetřím žádné peníze, nejsem ten první chytrý, co se přistěhoval na ostrov.

Zdroj elektřiny na ostrově: nafta

Teď už víme, že obnovitelné zdroje energie na ostrově téměř nejsou. Jak se tedy elektřina vyrábí? Postavit tu jadernou nebo paroplynovou elektrárnu nemá smysl: není tu zdroj vody, takže by se musela pro elektrárnu odsolovat mořská voda. Krom toho je výkon i té nejmenší elektrárny příliš velký pro malý ostrov. Svou roli hraje i bezpečnost při hurikánech – když se zaplaví nádrže s ropou, je to menší problém, než výbuch atomovky nebo LNG. To by bylo pro ostrov asi fatální. Uhlí se tu netěží a dovážet ho z USA je rovněž nesmysl. Takže zbývá nafta/ropa. A té je všude v Karibiku dost. U pobřeží jižní Ameriky těží Venezuela, hned naproti i nizozemské Curacao a britské Tobago. Takže tu máme jednu nizozemskou elektrárnu a jednu francouzskou, a obě běží na naftu, případně ropu.

Francouzská strana (220V 60Hz - české zásuvky)

Na francouzské straně je elektrárna umístěna v Galisbay, což je vlastně součást hlavní vesnice Marigot. Má dva bloky, jeden o výkonu 16,4 MW a druhý 14,1 MW. To ale nestačí, takže po celé francouzské straně jsou rozmístěny další agregáty v kontejnerech, jež se spouští jen v případě potřeby. Celkový instalovaný výkon je tedy zhruba 53 MW. To je dostatečný výkon i pro největší špičky uprostřed hlavní sezóny. Abych byl upřímný, zaráží mě, jak tady lidé elektřinou plýtvají. Myslím, že nejvíce elektřiny se spotřebuje na klimatizace. Tady je standard mít nastavenou klimatizaci na 20 až 22 stupňů, takže lidé tu často spí pod peřinami. Naše klimatizace běží na 26° a, ve spojení s ventilátorem, je to velmi příjemná teplota pro den i noc. Pokud jde o náklady, tak pokud jsme v našem domě žili ve 3, tak jsme platili okolo 150 € měsíčně (světlo, klimatizace, ohřev vody, vaření). Když jsme tu teď ve dvou, tak platíme okolo 80 až 90 € měsíčně. Podle poslední faktury je cena složena takto:

• měsíční platba za příkon: 22,60 €,
• vysoký tarif: 181,90 €/MWh,
• nízký (noční) tarif: 106,30 €/MWh,
• daň z elektřiny: 0,009 €/kWh,
• tarifní přirážka pro přenosovou soustavu: 0,0225 €/kWh,
• daň z obratu: 4%,
• celková cena za odběr je tedy: VT 181,90 €/MWh a NT 143,31 €/MWh.

Cena elektřiny od EDF je zhruba o 1/3 až 1/2 nižší než můj tarif D01d v Česku, a to i přesto, že tu pálíme drahou naftu. Ročně, při pobytu 9 měsíců, tu vydáme za elektřinu mezi 1 200 až 1 500 € (ten rozdíl je dán tím, že máme často návštěvy – pak ta spotřeba zase vzroste).

Výpadky v dodávkách elektřiny

Ještě musím zmínit jednu věc, abych byl korektní. Musím přiznat, že výpadky elektřiny jsou sice výjimečné, ale člověk je vnímá daleko intenzivněji než ve střední Evropě, protože přestane jít klimatizace, a i v lednici určené pro provoz v tropech už po několika hodinách stoupne teplota ze 4 na 12°. Výpadky trvají většinou 2 až 4 hodiny a dají se bez problémů přežít – my si většinou vlezeme do bazénu. Podle logu na mém routeru to vychází na zhruba 20 hodin ročně. Jejich četnost i délka je podobná, jakou máme třeba v Krušných horách (ale když tam vypadne elektřina v zimě na pár hodin a při -20° přestane jít topení, je to brutální); ale jde o horské podmínky s častými výpadky kvůli povětrnostním vlivům (vítr, sníh). Po posledním velkém hurikánu Irma v roce 2017 je ale většina vedení už v zemi. Byly ale dvě výjimky. V listopadu 2024 se 3 zaměstnanci EDF pustili do okupační stávky a elektřina nešla 3 dny. To už bylo brutální. Nakonec byli stávkující rozehnáni četníky a proud zase šel bez problémů. A druhým případem bylo jaro 2025. Na ostrov přišel nový progresivní prefekt a připadalo mu, že je neekologické provozovat ve špičkách kontejnerové agregáty a zakázal je. EDF byla nucena začít dělat rozpisy odstávek, které byly vždy na 4 hodiny jednou za 2 dny. No, velice sám rád musel uznat, že je to hloupost, protože ti největší odběratelé mají stejně své dieselové agregáty pro případ hurikánu, a ty se ihned spustily. Takže jeho snahy o ekologii vydržely asi měsíc.

Nizozemská strana (110 V 60 Hz - US zásuvky)

Na nizozemské straně je elektřina řešena podobně. Elektrárna je umístěna Cay Bay mimo hustě obydlenou oblast. Má instalovaný výkon okolo 100 MW. Elektřina je ale výrazně dražší. Cena je trochu jinak strukturována. Neplatí se za příkon, neplatí se žádné daně, ale přirážka za pohonné hmoty (což je více než cena elektřiny. Cena elektřiny je progresivní. Prvních 25 kWh je dražších, ale další spotřeba je už levnější. Převedu to na €/MWh při současném kurz, aby bylo porovnání:

• prvních 25kWh: 299,89 €/MWH,
• další spotřeba: 280,66 €/MWH.

Jak je vidět, cena elektřiny je na nizozemské straně výrazně vyšší než na francouzské straně, a dokonce o něco málo dražší než v Česku. Bohužel, státní firma GEBE je v dost špatném stavu. Jedním problémem je zastaralá elektrárna. Když v roce 2010 přebírala autonomní vláda elektrárnu od Nizozemců, bylo ji řečeno, že elektrárna má životnost zhruba dalších 10 let. Vláda na to nedbala, a začaly výpadky. Tak nějak se daří generátory vždycky sflikovat, ale už jsou za hranou životnosti. Krize přišla v létě 2024, kdy shořel napřed jeden generátor, pak další a výkon elektrárny klesl na nějakých 30 %. Dodávky musely být racionalizovány a elektřina šla lidem vždy jen několik hodin denně, ale i výpadky trvající několik dnů nebyly výjimkou. Záložní kontejnerové generátory nešlo v dostatečném množství sehnat a nové statické měly dodací lhůty v řádech let. Problémy zůstaly až do konce roku, než se podařilo sehnat alespoň nějaké ty kontejnery a pomalu se začalo s obnovováním elektrárny. V tomto roce se počítalo, že elektřina nešla zhruba 500 hodin.

Útok hackerů na nizozemského monopolistu

Průšvihu se shořelými generátory ale předcházel průšvih jiný. V březnu 2022 zaútočili hackeři na státní firmu dodávající na nizozemské straně elektřinu a vodu. Hackeři převzali plnou kontrolu nad informačními systémy této společnosti, zablokovali zaměstnancům přístup a ukradli osobní data zákazníků. Za odblokování bylo požadováno údajně 52 mil. dolarů. Vláda odmítla na tento požadavek přistoupit a přišla o veškerá data i část serverů. Hackeři začali zvyšovat tlak tím, že lidé najednou začali dostávat faktury s nesmyslnými částkami, ale vláda se nepodvolila (asi ani neměla tolik peněz). Lidé byli vyzváni, aby, kdo je má, přinesl staré faktury, smlouvy a další doklady a zaměstnanci se pustili do náročné rekonstrukce všech dat. Chaos trval bezmála rok.

Obnovitelné zdroje energie

Obnovitelné zdroje energie jsou v Evropě neustále skloňovány a pro mnoho lidí důležité. Pro ty, co nechtěli číst předešlé řádky, udělám tedy shrnutí. Principiálně nejsou obnovitelné zdroje nijak dotovány. Pro velké solární parky není na ostrově prostor a větrné elektrárny v moři by představovaly nebezpečí při případném hurikánu, ostrov je v seizmicky aktivní oblasti a moře je tu často hluboké. Rozšíření fotovoltaiky se řídí čistě ekonomickou výhodností, obavami z výpadků, případně individuální snahou udělat něco pro životní prostředí. Na nizozemské straně jsou více rozšířeny, neboť je tam elektrická energie dražší a výpadky jsou častější. Na francouzské straně na ně prakticky nenarazíte. Standardní fotovoltaický systém s bateriemi s výdrží 3 hodiny stojí řádově okolo 20 000 dolarů a více, což by pro nás znamenalo návratnost zhruba 20 let. V lednu 2025 koupila firma Abioma jeden z bloků stávající elektrárny a chce ho přebudovat na spalování tekuté biomasy. Daleko rozšířenější jsou neekologické dieselové agregáty, jimiž bývají vybaveny i dražší soukromé vily, především připraveny poskytovat elektřinu pro případ velkého hurikánu, kdy bývají zaplaveny normální elektrárny a jejich obnova trvá pak týdny.

Elektřina v pár bodech:

• Elektřina na nizozemské straně výrazně dražší a méně stabilní.
• Výpadky distribuce se vyskytují na obou stranách, na nizozemské stráně více.
• Četnost i trvání výpadků jsou srovnatelné třeba s Krušnými horami.
• OZE nejsou dotovány ani podporovány ani masívně rozšířeny.

Elektřina v číslech:

Obrázky: Na prvním obrázku je vidět elektrárna na nizozemské straně, na druhém nizozemská náhradní elektrárna z kontejnerů koncem roku 2024, na třetím obrázku elektrárna na francouzské straně (hned pod kopcem) a na posledním francouzský kontejnerový generátor.