Hurikány na Svatém Martinu: Průběh a návrat k normálu (2. díl)

Hurikán řádí

Přicházím s druhým dílem seriálu o hurikánech. V prvním dílu jsem psal, že hurikány k životu v Karibiku patří a že s nimi musíme počítat. Teď se podíváme na to, jak to ve skutečnosti vypadá, když hurikán udeří naplno.

Hurikán netrvá věčně. Celý jeho průchod přes ostrov obvykle zabere 10 až 12 hodin. My jsme na Svatém Martinu za pět let zažili hurikán jen jednou – byla to slabá jednička, na kterou jsme se se sousedem z Kanady celou noc těšili jako na atrakci. Nakonec trochu fouklo a nespadla ani kapka deště. Všechno, co budu popisovat dál, se ale týká hurikánu Irma, o němž jsem ale jen slyšel, z roku 2017 – jednoho z nejsilnějších hurikánů, jaké kdy tento region zasáhly. Berte to tedy jako popis toho nejhoršího možného scénáře.

Hurikán přichází

Začátek hurikánu je „typický klid před bouří“. Večer před příchodem hurikánu se obloha zatáhla a začal foukat velmi silný vítr (okolo 100 km/h) a lidé dokončovali poslední přípravy – zatáhli rolety nebo zabednili okna, uklidili venku. V průběhu noci začínaly výpadky elektřiny. K ránu vítr zesílil na 150 km/h a lidé se přesunuli do bezpečných místností v patře, bez oken a s co nejméně dveřmi, velmi často do koupelen. Vzduchem začaly létat první neuklizené předměty. Všechny ohlušil rámus, který lidé popisovali jako kdyby stáli hned vedle TGV projíždějícím plnou rychlostí. Začínaly odlétat první střechy, lámaly a vyvracely se palmy a elektřina už nešla. Domy poblíž moře zalila přívalová vlna, někdy až výšky 2 metrů.

Kolem poledne se vše náhle uklidnilo. Ostrovem procházelo oko hurikánu. Neznalí si mysleli, že je už po všem, ovšem místní věděli, že právě teď musí zůstat dobře ukryti, protože se hurikán vrátí. A také ano. Asi za hodinu to propuklo znovu, a s ještě větší intenzitou. Vítr dosahoval rychlostí přes 200 km/h, v nárazech přes 300, hluk byl nesnesitelný. To trvalo až do večera.

Zničená infrastruktura

Když Irma přešla, lidé začali zjišťovat, jak hurikán Svatý Martin zdevastoval. Prakticky se nedalo vyjít z domů Všude se válely plechy ze střech, rozbitá auta, která přelétla i patrové budovy, vyrvané stromy atd. Celkové škody na obou stranách Svatého Martina byly spočítány na 7,15 miliard dolarů (HDP téměř 4 roky), zemřelo 8 lidí a 73 lidí bylo zraněných. Poškozeno bylo 95% obytných budov, z čehož asi 60% bylo neobyvatelných. Silnice byly neprůjezdně, zničena byla obě letiště (na francouzské straně mohly přistávat alespoň vrtulníky), mimo provoz byly obě elektrárny i odsolovací stanice.

Na scénu vstupuje José

Ani ne 2 dny po Irmě, když se začalo s odklízením škod, začala letadla shazovat letáky, že se na ostrov řítí další hurikán, tentokrát pojmenovaný José. Na ostrově totiž nefungovaly nejen mobilní telefony, ale ani rozhlas a toto byla jediná možnost, jak obyvatele informovat. Na ostrov dorazil 10. září, tedy 4 dny po Irmě. V té době už zeslábl na kategorii 2, ale i tak poničil, co ještě zbývalo. Lidé prý už jen resignovaně čekali, smířeni s osudem. Hodně lidí se v té době z Malých Antil odstěhovalo. Podotýkám ale, že šlo o zcela výjimečnou situaci, která nebyla v dějinách zaznamenána.

Hurikán je pryč, to nejhorší nastává

Nefunkčnost odsolovaček vyvolal velký problém. Ti, co se na hurikán dostatečně nepřipravili, ať už proto, že neměli peníze, nebo se na to prostě vykašlali, neměli co pít a vypuklo rabování. První na řadě byly obchody s potravinami, kde pořád byly velké zásoby balené vody. Když ale tato voda došla, vyrazili rabovací bandy dál, do jiných obchodů (od té doby i ty nejchudší ženy chodí po ostrově se značkovými kabelkami a doposud ještě má leckdo zásoby značkového oblečení) a do soukromých domů. No a když už v těch domech a obchodech byli, tak vzali i jiné věci, co se jim hodili. Docházelo k brutálnímu násilí, zejména v oblastech bez bezpečnostních agentur. Ale ani tam nebylo všude bezpečno. Často se konaly nájezdy na lodích z vody, takže kde agentury nehlídaly přístup i z moře, bylo nebezpečno i tam. Slyšel jsem o mrtvých i těžce zraněných z této doby a jak si tak dávám informace dohromady, řekl bych, že v následujících dvou až třech týdnech bezvládí zemřelo a bylo zraněno víc lidí než při hurikánu. Úřady se ale poučily a dnes již nic takového nehrozí, jak zjistíte v následujícím odstavci.

Poučení z Irmy

Z této doby si vzali ponaučení místní orgány na obou stranách Svatého Martina. Krizové jednotky jsou rozmístěny na všech ostrovech tak, aby byly na místě katastrofy v řádu hodin, a ne až za týdne, když musely dorazit na lodi z Evropy. Každoročně trénují na místních plážích vylodění ozbrojených jednotek, aby se předešlo chaosu jako po Irmě. A když ty ostré kluky z nizozemské námořní pěchoty a z francouzští námořní výsadkáři vidím v plné polní, jak se z výsadkových lodích hrnou na různé pláže nebo jak seskakují z letadel padáky, mám k nim ohromný respekt. Dávají mi to pocit bezpečí. Na francouzské straně je drtivá většina elektrických vedení v zemi a klíčové vodojemy jsou zakopány v kopcích. Pro vlastní pohodlí ale i tak upřednostňujeme být v kritické době mimo ostrov.

Kdo se pojistí, škodu nezjistí

Na francouzské straně Svatého Martina je pojištění nemovitosti ze zákona povinné. Na rozdíl od Česka, kde pojišťovny často odmítají pojistit domy v záplavových oblastech, tady pojišťovny nemají na výběr. Platíme sice vyšší pojistné než v Evropě, ale vzhledem k riziku je to vlastně láce.

My konkrétně platíme u Allianz přibližně 1 600 € za pojištění stavby a 800 € za pojištění domácnosti (na pojistnou částku 80 000 €). Dana to shrnuje slovy: „No tak budeme mít každých 20 let novou kuchyň zaplacenou od pojišťovny.“

Obnova infrastruktury

Nejdůležitější bylo co nejrychleji obnovit základní fungování ostrova. Tady je přehled, jak dlouho trvala základní a plná obnova na obou stranách:

Jak vidíte, obnova probíhala poměrně rychle, i když plná rekonstrukce některých částí infrastruktury trvala mnoho měsíců, někde i několik let. Dnes je už většina kritické infrastruktury na obou stranách výrazně odolnější než před Irmou.

Návrat k normálu

Nizozemská strana, kde převládá spíše kapitalistický duch, už prožila zimní sezónu v plné parádě. Sice ještě na plážích občas ležela odfouknutá auta, některé hotely nemohli ubytovávat hosty, ale většina restaurací a barů už byla v provozu. Francouzská strana se chovala přesně tak, jak by člověk čekal v Evropské unii. Vyplácely se nějaké dávky a úřední šiml řehtal jak mustang, co utekl z ohrady. Třeba u nás v Orient Bay nebylo ani po 2 letech rozhodnuto, zda se tu nevyhlásí záplavová oblast, tedy stavební uzávěra. Nakonec to Francouzi vzali do vlastních rukou, revoluční duch zvítězil, a začali si domy, hotely, restaurace a bary obnovovat sami. Administrativu to donutilo nakonec začít také jednat a obnovení Orient Bay povolila. V roce 2021, když jsme se sem nastěhovali, vše fungovalo už normálně a po Irmě nebylo ani vidu ani slechu. Výjimkou je bývalý nudistický Club Orient kde stavební uzávěra zůstala. Vzato kolem a dokola, moc stop po tomto devastujícím hurikánu na Svatém Martinu už není, i když tu a tam člověk vidí opuštěné zdevastované domy i v těch nejžádanějších lokalitách. Většinou jde o spory mezi pojišťovnami a vlastníky domů.

V posledním dílu pak budu tlumočit zcela odlišné zážitky z hurikánu lidí, kteří na ostrově v tu dobu byli.

Shrnutí:

• Hurikány ke Karibiku patří.
• Sv. Martin postihne devastující hurikán v průměru jednou za 20 let.
• Průběžně se zvyšuje odolnost infrastruktury.
• Cimrmanovské „Kdo se pojistí, škodu nezjistí“ tu platí dvojnásob.
• I po ničivém hurikánu lze počítat s návratem k normálu zhruba do roka.
• Na vrchol hurikánové sezony od poloviny srpna do konce září je lepší na ostrově nebýt.

Fotografie: