O Plongeoir – Emily mě naučila jíst ryby

Jak mi učitelka zhnusila ryby

Když jsem byl ještě dítko školou povinné, vyprávěla nám naše soudružka učitelka vždy před vánoci, jak se zachovat, pokud někomu při štědrovečerní večeři zůstane zapíchnutá rybí kůstka v krku. Rok co rok ten samý příběh s tím samým ponaučením, abychom jedli klidně, abychom neskončili na pohotovosti. Vzpomínám si, jak tyto příběhy byli i častým námětem televizních Bakalářů před vánoci. Já zas byl dítě, jež považovalo takové věci jako jídlo nebo spánek za zbytečnosti, co člověka jen odvádějí od poznávání krás světa. Můj styl jídla spočíval v tom, že jsem do sebe rychle naházel to nejnutnější a pelášil jsem zase pryč. To není zrovna nejlepší předpoklad pro konzumaci ryb ve střední Evropě, takže jsem se koukal vždycky zbavit i toho filé ve školní jídelně. Tento můj přístup vedl k tomu, že jsem vlastně ryby nikdy nejedl.

Emily to napravila

Při jednom z našich výletů do Marigot při prvním pobytu jsem si našel někde recenzi na dobrou pizzerii nedaleko mariny pod pevností Fort Louis a těšil jsem se na pizzu. Když jsme tam dorazili, zjistili jsem, že pizzerie už tam dávno není a své štěstí tam za covidu pokoušel nějaký nešťastník s relativně drahou restaurací, který, myslím, za nedlouho úspěšně zkrachoval. Rozhlédli jsme se kolem a zahlédli jsme přijatelnou restauraci, tak jsme tam vyrazili. Uvítala nás sympatická servírka a začala nám nabízet čerstvě ulovené ryby. Povyprávěl jsem ji své trauma z dětství a ona se vyděsila, že existují i lidé, co nejedí ryby. Začala mě přesvědčovat, že ve žralokovi skutečně na žádnou kost nenarazím a byla tak přesvědčivá a já tak okouzlen její argumentací, že jsem se nechal na toho žraloka ukecat. Musím říci, že jsem stejně každé sousto žmoulal jazykem, zda tam nenarazím na nějakou tu kůstku. Ale maso bylo velice chutné, s kreolskou omáčkou (já bych tedy spíš řekl sósem), vynikající rýží a nějakou tou zeleninou. I přes veškerou nedůvěru a ostražitost jsem si skutečně pochutnal. Už při odchodu jsem se vzájemně představili a popovídali si, takže jsme se dozvěděli, že se jmenuje Emily, pochází z Bretaně a že je na ostrově už asi 15 let. Zařadili jsme tuto restauraci do našeho seznamu preferovaných podniků, s Emily jsme se nakonec skamarádili, takže se vítáme tradičním francouzským bisou bisou, polibky na tvář, pozdravíme se se spolumajiteli, a je to skutečně velmi milé místo, kam rádi chodíme.

Co si dát?

Pokud jde o pokrmy, tak mají stálý jídelní lístek, z nějž si vybere každý. Ale, podobně jako ve většině restaurací na francouzské straně, to nejlepší se skrývá vždy v denní nabídce. Tu sice mají, stejně jako stálý jídelní lístek, v angličtině, ale dost často se stává, že v té denní nabídce jsou anglicky jen členy, předložky a spojky. Proto, pokud nemluvíte francouzsky, mějte po ruce telefon s google translator, nebo ještě lépe s wikipedií. Mohu se ale zaručit za to, že ryby z denní nabídky se ještě ráno proháněli někde v Atlantiku. Jeden ze spolumajitelů totiž bydlí u nás v Orient Bay a každé ráno vyráží něco ulovit pro hosty. Takže, stálý jídelní lístek je jen nouzovka pro případ, kdy si nic nevyberete z denní nabídky.

I mě se stalo, že jsem si nevybral, třeba když byl v denní nabídce red snapper (chňapal velkoskvrnný), celkem malá ryba, u níž jsem se obával, že narazím přeci jen na nějakou tu kůstku. Ale i tak je kuchař filharmonikem kuchyně, takže všechna jídla umí připravit skutečně skvěle; i ty profláklé burgery.

Zvláštní kapitolou jsou pak deserty. Já jsem se naprosto zamiloval do Ile flottante. Historie tohoto desertu je dokumentována už od 17. století. Je to vaječný šlehaný bílek jako na pusinky, plovoucí v „anglické omáčce“, což je něco jako šodó, ale tekutější. To celé je pak polito karamelem a zasypáno mandlovými plátky. Geniální! Když se byl za námi podívat náš advokát a kamarád a ptal se mě, co si má dát za zákusek, poradil jsem mu, ať si dá profiterolky. Dostal vlastně 3 menší větrníky polité čokoládou. Protože je to sportovec a dbá na vyváženou životosprávu, tak ten talíř, když mu přistál na stole, komentoval slovy (omlouvám se, jeho slova): „To si se snad pos*al“. Měli jsme ve 4 co dělat, abychom ten talíř uvolnili.

Pokud jde o nápoje, tak jistě nikoho nepřekvapí, že výběr vín je velmi pestrý, personál rád doporučí párování. Jako aperitiv si jen tam dávám pastis (ale Francouzi jmenují přímo značku, takže Richard), protože mi ho tady umějí namíchat tak, že mi ta anýzovka i chutná. Piva mají jen lahvová a na vyžádání dostanete skleničku. Digestivů mají veliký výběr, nechte si rovněž poradit, nebo sáhněte po nějakém osvědčeném koňaku, nebo i cocktail přijde vhod.

Jamka 19

Mimochodem, rád se tu stavuji i cestou z golfu, když je na silnicích zácpa. Často to bývá moje jamka 19, která na golfovém hřišti chybí. Sem se dostanu bez problémů, pokud jedu přes Sandy Ground. Je lepší, dát si tu pivko nebo dvě, než poskakovat v autě směrem k Orient Bay.

Kam se posadit

Pokud jde o výběr míst, tak my rádi sedáváme s výhledem na ulici a na marinu. Ale pokud bude někomu horko, je dobré si sednout vlevo dozadu, kde permanentně protahuje vzduch stoupající vzhůru do kopce k pevnosti Fort Louis. Nejhorší místa jsou naopak u kuchyně, kde jste oblažováni nejen vůní připravovaných pokrmů, ale i horkem při jejich přípravě vznikajícím.

Cenově se dá docela dobře vejít při obědu pro dva do nějakých 70 až 80 €.

A pokud tam zavítáte, pozdravujte Emily od Pééétrrr (to R musí zadrnčet) z Republik Ček.

Shrnutí:
Otevírací doba: Po – So 11-23
Kuchyně otevřena: 12-14,30 a pak 18-22
Cenová úroveň: 3/5
Kuchyně: ****
Obsluha: *****
Výběr nápojů: ***
Výběr jídel: ****

Sledujte je na Instagramu: @oplongeoirsxm

Upozornění: Všechny informace platí k únor 2026. Neneseme žádnou odpovědnost za uvedené údaje.

Obrázky: Je to trochu nefér, ukazovat ty mňamky jen na obrázcích, ale třeba vás to motivuje k tomu, stavit se a užít si vše naživo. Na prvním obrázku je tabule s denní nabídkou, na druhém mahi-mahi, na třetím nějaká ryba (už nevím jaká), na čtvrtém můj milovaný Île flottante a na pátém ony profiterolky.