Philipsburg – hlavní vesnice nizozemské části

Jak jsme vnímali Philipsburg, aneb od turisty, přes dočasného obyvatele až po expata (2019-2026)

Philipsburg, neboli, jak ho počeštil můj bratranec z Kanady Filipův Hradec, je pro mnoho lidí vstupní branou na ostrov. Poprvé jsme tam byli v roce 2019, když jsme na ostrov přijeli jednou z těch obřích výletních lodí. Protože rádi snídáme, dostali jsme se z lodi až okolo jedenácté. Tamní pláž byla obsazena lehátky po celé délce cca. 2,5 kilometru v několika řadách. Byli jsme bez šance. Rozhodli jsme se proto navštívit francouzskou hlavní vesnici Marigot. Chtěli jsme si vzít taxíka, ale nesehnali jsme žádného ani za 50 dolarů za jednu cestu. Všichni taxikáři čekali na kunšafty, co si vezmou túru okolo ostrova za 150. Nakonec jsme tam dojeli místním busíkem za 4 dolary oba. Tak to vypadalo před covidem.

Philipsburg za covidu

Když jsme se ocitli na ostrově podruhé o rok a půl později, pronajmuli jsme si ve Philipsburgu apartmán, jenž nám byl nakonec domovem na 5 měsíců. Tu dobu jsme si skutečně užili, zejména když jsme četli, co všechno se nesmí v Evropě. Ulice byli prázdné, lidé se vzájemně zdravili, všude byli všichni milí a připadali jsme si jako v ráji. Našli jsme si svůj bar, kde jsme byli několikrát týdně, skamarádili jsme se s indickým majitelem i s personálem, s místními Holanďany i černochy, s pár ministry, se šéfem policie, s jinými uprchlíky před covidem i na ostrově dlouhodobě žijícími expaty. Bar byl oblíben i latinskoamerickou komunitou. Philipsburg pro nás představoval ten pravý Karibik a zosobnění marketingového sloganu ostrova „friendly island“.

Philipsburg po covidu

Do Philipsburgu jsme pak jezdili nejméně jednou týdně i po tom, co jsme si koupili dům v Orient Bay a vyhlíželi jsme, že bychom si někde v dosažitelné vzdálenosti pořídili dům a ten v Orient Bay bychom pronajímali. Pravda, po covidu zábava v onom baru začala upadat, neboť majitel se vrátil k původnímu zdroji příjmů, tedy k prodeji šperků. Jak se otevírali pro turisty další a další karibské ostrovy, měl čím dál více práce a cestování, neboť má prodejny snad na všech ostrovech Malých Antil. Pak začal bar zavírat v 10 hodin, ale pořád to ještě šlo, protože to byla ještě doba, kdy chodníky sloužili pro parkování aut, takže se člověk nemusel tahat přes kilometr z parkoviště. Ale doba, personál i vláda se měnila, takže ze zavíračky v 10 bylo nakonec 6, na chodníky nechala vláda rozmístit betonové lavičky, aby se tam nedalo zastavit, až bar nakonec taky zavřel. Tuto sezónu jsme tam bili jen jednou koupit náplně do našich iQosů.

Philipsburg jako takový je vlastně jen několik ulic souběžných s pláží. Dříve představoval val mezi tzv. Salt Pondem, jenž se napustil mořskou vodou a nechal vyschnout a pak se tam sbírala sůl, což byl hlavní vývozní produkt ostrova do rozvoje turismu.

Filipohradecký uličník

Hned u vody je Boardwalk, pěší zóna s restauracemi a bary, kde to žilo pozdě do noci. Asi i dnes tam chodí místní po práci za sportem nebo se jen tak promenovat. Ale, jak jsme zjišťovali v posledních letech, restaurace a bary většinou zavírají s odjezdem lodí, což bývá okolo 6. večer. K tomu se rozmohlo, že místní adolescenti tam prohánějí své skútry plnou rychlostí a kličkují mezi chodci.

S Boardwalkem je souběžnou ulicí Front Street (Voorstraat). To bývala před lety (my to už nezažili) hlavní nákupní třída ostrova s obchody všech nejluxusnějších značek. Američané sem přijeli lodí a nakupovali v bezcelní zóně kabelky od Louise Vuittona, oblečení od Hermese, hodinky od Breitlingů a Rolexů a šperky od Cartiera. Jak přestávali být okružní cesty lodí drahým povyražením a stávali se dostupnými i pro širší veřejnost, odstěhovala se část obchodů na St. Barth a některé firmy zdejší prodejny zrušili úplně. Dnes na Front Street zbylo pár obchodů s ne už tak exkluzivními značkami, takže tu najdete Ralpha Laurena, Tommyho Hilfiegera nebo tradiční karibskou značku Piranha Joe. Do uprázdněných obchodů se nastěhovali zejména Indové s lacinějšími šperky a postupem času se přidali obchodníci s elektronikou. Před nějakými 10 až 15 lety patřilo k běžným výjevům to, že se k lodím táhly davy Američanů, táhnoucí za sebou krabici s novou placatou televizí. I obchod se šperky si udržovali ještě nějakou úroveň. Dnes se tu ale střídají především obchody s elektronikou a šmuky, vše je ale předražené, takže se nákup vůbec nevyplatí a krom toho, pokud se něco rozbije, reklamaci vám skoro nikde neuznají. O tom, že by indičtí prodejci měli vůbec nějaké odborné znalosti se dá pochybovat. Snad jediné místo, které bych doporučil, je zlatnictví AMA, kde znám majitele a část personálu a dají se tam usmlouvat rozumné ceny (musíte je dostat o třetinu nebo o polovinu dolů). Někde jsou ale zarputilí. Rozbily se mi třeba brýle, které jsem kupoval v Evropě za 80 €. Šel jsem do jednoho obchodu a chtěl jsem ty samé. Stály 160 dolarů. Neusmlouval jsem nic, jen prodavačka opakovala, že je to „duty free“, čímž mi asi chtěl naznačit, že mě tím pádem obere ještě víc.
A ještě jedno upozornění: nekupujte na Front Street doutníky. Velice snadno si místo Cohiby koupíte napodobeninu z Dominikánské republiky za cenu Habanas.

Za Front Street je Back Street (Achterstraat). Tady už najdete jen obchody s levnou módou (často už jen kopie známých značek) a opět elektroniku. Za zmínku snad stojí jídelna Shieka’s Vegetarian & Caribbean Cuisine. Párkrát jsme tam byli a je to levné a chutné jídlo přes poledne. Čím více se vzdalujete od přístavu, zejména za tržištěm, tím více se ocitáte v zóně čínské. Obchody už začínají vypadat jako u našich Vietnamců, takže tu najdete najednou nábytek, hračky, drogerii, domácí potřeby, zkrátka všechno, a to bez ladu a skladu, často špinavé a zaprášené. A na konci ulice se pak octnete v něčem, čemu já říkám ghetto. Nikdy se mi tam nic nestalo, ale třeba moje žena se tam necítila dobře.

Za Back Street je smíšená čtvrť, kde jsou banky, nějaké úřady, telko společnosti a centrální parkoviště. Je to plnohodnotná ulice C.A. Cannegieter Street, která vede po celé délce Philipsburgu, a pak ulice vedoucí asi tak třetinou, a ta nese název N. Debrot Street. Na jejím konci u parkoviště se nalézá policejní stanice, ale tu snad nebudete potřebovat.

Zapomenout samozřejmě nesmím na obchvat Philipsburgu, Walter A. Nisbeth Road. Zde bych jen upozornil všechny, jimž je líto dávat dolar za hodinu parkování a koketovali by s myšlenkou zaparkovat po straně této ulice, že má žena měla podobné sklony a, byť jsem ji varoval, parkovala tam až do té doby, kdy ji někdo rozbil čelní sklo. Nebylo to vloupání, jen někdo, asi z nudy, rozbil čelní skla asi 10 autům za sebou, a to na dohled policejní stanice.

Co vidět:

Front Street, směrem od přístavu:

• Pasanggrahan je nejstarší hotel a restaurace ve Philipsburgu, kde přenocovalo spousta význačných hostů na ostrově, včetně několika korunovaných hlav. Název Pasanggrahan znamená hostinec v indonésštině (Indonésie byla do roku ... také nizozemskou kolonií). 
• Yoda Museum, ve Philipsburgu bydlí filmový maskér a trikař Nick Maley, jenž se podílel mimo jiné na filmech řady Star Wars a v tomto muzeu představuje svou práci.
• Nákupní centrum St. Rose, poznáte ho podle toho, že tvoří malé náměstíčko. Není tu nic zvláštního. Ale býval tu klášter a špitál, kde se narodilo hodně obyvatel ostrova (jejich jména jsou vyryta do kamenů v dlažbě). Od řádu klášter odkoupil jeden holandský podnikatel, část si nechal a na místě zbořeného špitálu postavil toto nákupní centrum, které daroval jedné nadaci. Ta z výtěžku z pronájmů provozuje starobinec a věnuje se i dalším dobročinným projektům.
• Katolický kostel Sv. Martina z Tours.Původní stavba pochází z roku 1844, ale v byl rozšiřován v letech 1933 a 1952. Ze strany Boardwalku je v zahradě i socha Svatého Martina. Zajímavostí je, že tu kostely nemají zvony, ale bití zvonů je často pouštěno z reproduktorů.
• Courthouse (budova soudu) se nachází naproti molu, kde přistávají trajekty vozící turisty k výletním lodím. Vypadá jako kostel, ale místo kříže má ananas, jako symbol hojnosti. Je to nejstarší zachovaná budova na ostrově z roku 1793 a dlouho sloužila jako administrativní centrum celé holandské části.
• Metodistický kostel je zajímavý tím, že byl postaven v roce 1851 na místě anglikánského kostela a dobře sloužil více než 100 let. V roce 1978 musel ale být zbourán, protože byl napaden termity, ale už o rok později byla znovu postavena jeho replika s velkým důrazem na každý detail. V roce 2005 pak byl prohlášen za historickou památku. V areálu kostela se nachází i fara a další zděná budova, pravděpodobně sklad Nizozemské Západoindické společnosti.
• Cisterna, která se nachází po pravé straně ulice. Jedná se o jednu z posledních dochovaných cisteren, do nichž byla zachytávána dešťová voda, protože, jak víme, ostrov nemá žádný přirozený zdroj vody.
• Hřbitov se nalézá až na konci Front Street. Není ničím zvlášť významný, ale mě zaujal stylem hrobů, které mi připomínají kachlová kamna. Jeden hrob je dokonce obložen hodně podobnými obkladačkami, jako kachláky v našem domě v Česku.

Kam na jídlo:

Na Front Street stojí asi za zmínku restaurace Newa Chopsticks. Je to vyhlášená nepálská restaurace, již si oblíbila i místní indická komunita. Já s ní moc zkušeností nemám, protože já potřebuju mít na talíři nějakou flákotu, ale tam mají jen kuřata nebo krevety a nebo vegetariánské verze.

Na Back Street je pak vyhlášená ona Shieka's Vegetarian & Caribbean Cuisine, což je levná jídelna s místní kuchyní, obecně se těmto podnikům říká LoLo.

V areálu Bobby’s Marina, kam se dostanete, pokud půjdete po Boardwalku směrem k přístavu nebo zaparkujete na jejich parkovišti, jež najdete před benzínkou směrem k přístavu, jsou pak dvě restaurace, kam rádi chodíme.
Na dobré burgery a steaky se stavte v Greenhouse; od 16,30 do 19 hodin pak mají happy hour, kdy za každý objednaný drink dostanete druhý zdarma.
Druhou oblíbenou restaurací je pak Aziana, kde mají vynikající Asian Fusion kuchyni. Je to jedno z míst na ostrově, kde se schází místní holandská komunita a mívají otevřeno leckdy i hodně přes půlnoc. Takže, pokud dostanete chuť na něco dobrého, nebo jen tak si skočit na pozdní drink, stavte se tam.

No a nesmím zapomenout na náš oblíbený bar na Boardwalku, Dirty Sanchez, který je, směrem od přístavu hned před hotelem Holand House. Najíst tam sice nedostanete, ale provozuje ho náš kamarád Franco, původem z Haiti. Dělá vynikající koktejly, a hlavně, umí vytvořit úplně skvělou atmosféru. Z tohot baru jsou snad nejkrásnější západy slunce. Zavírá kolem 19. hodiny. Pokud se tam stavíte, řekněte, že jste od Pítra z Česka.

K recenzím jednotlivých restaurací se vrátím později v sekci Navštívili jsme.

Upozornění: Všechny informace platí k březnu 2026. Neneseme žádnou odpovědnost za uvedené údaje.

Obrázky: Na prvním obrázku je soudní budova (Courthouse), západ slunce z Boardwalku, tréning modelek na Boardwalku, Franco z baru Dirty Sanchez na Boardwalku, mapa ostrova vítající turisty po přistání ve Philipsburgu, hráči domina, hrající si děti na Boardwalku. Následuje Front Street od přístavu, hotel Pasanggrahan, kostel Sv. Martina z Tours, metodistický kostel, stará cisterna, rekonstruovaný dům v tradičním stylu a jeden z hrobů (co nám připomíná naše kachláky v Česku).